O vesmíru

Vesmír, tvrdili, existoval díky vyváženosti čtyř základních sil, které nazývali Nadpřirozeno, Přemlouvání, Nejistota a Nasranost.

Terry Pratchett, Lehké fantastično

Já chci barák!

Samozřejmě že chci takovej, kde se můžu v klidu vykašlat na zákony, co mě omezujou a kterej si vybydlím ...pardon, zabydlím... podle svého, kde se můžu vykašlat na majitele, kde nebudu platit ani nájemné, ani pozemkovou daň, ani hypotéku, kde můžu dát po čuni policajtovi (a on se mi ještě omluví, že po mně něco chtěl) a o kterej když (vinou majitele) přijdu, tak mi někdo milerád vydá nějakej novej, hezkej, s jiným majitelem, na kterýho můžu kašlat, kde můžu na jedny zákony (který mi ukláaj povinnosti) okázale ignorovat a kde můžu jiný zákony (který mi dávaj práva) po ostatních tvrdě vyžadovat. Může se jmenovat pro změnu třeba Martina, to je mi celkem fuk.

A to je fakt problém. Můj problém.

Málo řvu, málo dělám bordel, mám málo zelený vlasy, málo THC v krvi. Mám málo alternativní myšlení. Jsem prostě loser. A možná, že jsem i moc málo loser.

Ztráty Pickantního dětství

Když jsem bykl ještě kluk, čas od času se stalo, že rodina neměla příliš mnoho volných prostředků na jídlo. Máma pak sobotní snídani vyřešila tak, že zašla k (ex)Lippertovi, koupila deset deka naprůhledno nakrájeného uheráku a půl bochníku čerstvého chleba, a za velmi rozumný peníz se tak najedla celá rodina. On totiž uherák ten čerstvý, měkký a vlažný chleba tak provoněl, že na jeden krajíc stačila tři ta průhledná kolečka - a ještě jsme měli všichni pocit, jak skvěle jsme si užili.

Záliba v uheráku mne neopustila - dodnes, když mi někdo chce udělat radost, ví, že víc než láhev dobrého moku mne potěší (byť i malá) štanglička od Picka nebo od Herze.

Nedávno jsem měl svátek a dostal jsem k němu obrštangli s logem Pick. Čistě ze zvědavosti jsem si přečetl nálepku se složením a zhrozil jsem se - výrobek složen z 96% z vepřového masa! Ne, nebudu rozebírat, co tvoří ta zbývající čtyři procenta. Otázka je jiné - kam jste mi dali oslí maso??? Vždyť to je to, co dělalo uherák uherákem, bez něj je to jen běžný konzumní produkt, který stejně dokáže dochutit dalších padesát firem v Evropě...

Vy šmejdi, vzali jste mi dětství!

Kočky jsou fajn

Pak se zase podívala na Richarda.
"Máš rád kočku?" zeptala se.
"Ano. Kočky jsou fajn."
Anastázie se ulehčeně usmála.
"Stehýnko?" zeptala se. "Nebo prsíčka?"

Neil Gaiman, Nikdykde

Nerovnost

Jediným bankovním ústavem, kde v tuhé době krize úvěrovým poradcům pšenka stále nějak nekvete, je spermabanka. Není to diskriminace?

Trable s vévodou

Jakkoli nejsem nijak zvláštním příznivcem extremistických hnutí (tedy ani ultralevých anarchistických, ani ultralevých nacistických), tohle mi fakt pohnulo žlučí.

V době, kdy není možné zatknout kapesního zloděje bez toho, že by ho nejméně dva zatýkající policisté přistihli s rukou v mé kapse, ve které ještě navíc musí držet prokazatelně mojí peněženku (jinak "rasýýýýmuz, more"), kdy není možné jakkoli postihnout zloděje auta do té chvíle, než s ním ujede z republiky (protože co když se mi jenom rozhodnul vyměnit zadarmo gumy a umejt sklo, žejo, jinak "rasýýýzmuz"), stačí jiným jen vystoupit z auta a hned ho zašijou, protože co kdyby tady u nás zlobil.

Jo, mluvím o Dukovi. Sice nepředpokládám, že k nám přiletěl obdivovat krásy Prahy, poklonit se Klausovi a při té příežitosti vysvětlit, jak to s tím KKK vlastně myslel a že to všechno bylo jinak (já neříkal "bijte černochy", já jim říkal "myjte černochy" a pak se to nějak zvrtlo), ale tohle už je trochu silný kafe...

Ten starej a blbej vtip o zatčení za znásilnění ("Vy jste někoho znásilnil?" "Ne, ale seberte mě, nástroj mám!") je čím dál tím bližší pravdě. Akorát dneska se už nezavírá ani za to vlastnictví nástroje, dneska už se zavírá za podezření z myšlenky. Hmmmm.

Vy mí oobuškovaní přátelé, já mám někdy takový myšlenky, za který bych i dvacet let natvrdo mohl dostat - a vy nikde. Není to náhodou tadlencta diskriminace?!?

Selenium s titaniem

K jazykovým zrůdnostem se vrátím ještě jednou.

Často se čtenář v odborných článcích dozví, že "tělo fotoaparátu je vyrobeno z magnezia", případně výrobce použil "titaniovou slitinu" nebo expozimetr používal "seleniový článek". Někdy se lze dokonce dočíst -zřejmě následkem použití onoho tajemného "magnézia" místo hořčíku- že je to zmíněné tělo "magnéziumové"... Třikrát fujtajxl.

Často tyhle zrůdnosti vznikají přepisem či nedokonalým překladem z původní zprávy výrobce, kde autor česky psaného článku naprosto netuší, o čem to vlastně píše.

Takže:

"magnesium" je hořčík,
"titanium" titan,
"selenium" je selen,
"aluminium", kterému patří budoucnost, je hliník.

A příště by to chtělo alespoň o trochu více soudnosti - to, co si může ve svém svatém nadšení dovolit Horst Fuchs v reklamním bloku, není zcela shodné s tím, co patří na stránky odborných periodik.

Zrušme češtinu!

"Vyděl sem, že se jí to líbylo."
"Já by jsem to udělal..."
"To je hold už dneska taková doba."
"Pojďte jsem ke mně!"
"verlyba"
"vzláštní"
"obvikle"
"samořejmě"
"dyskuze"
"olympijáda"
"nejoptimálnější"
"návrch"
"schánět"
"pernamentka"
"A, to, už, vůbec, nemluvím, o, čárkách, v, souvětích!"
"Zajímavé ,a to někdy i opravdu nezvyklé ,je psaní mezer před čárkami nebo před tečkou na konci věty ."

Tohle je jen nepatrný vzorek češtinářských prohřešků, které lze na internetu nalézt (a doufám, že nemusím u uvedených příkladů ukazovat, kde a co je špatně). Bohužel se to ale netýká jen diskusí v různých fórech (i tam je to zavrženíhodné, ale takový dělník ze šroubárny, když už si sedne k počítači, má jiné starosti), velmi často se takovéto "perly" objevují i v článcích, které tvoří "profesionálové" - a ti by se jako zmínění "dělníci ze šroubárny" opravdu vyjadřovat neměli.

O psaní "s" a "z" podle nových, novějších či nejnovějších pravidel je snad škoda mluvit (diskuse x diskuze, komunismus x komunizmus), tato pravidla evidentně vyplodil absolovent nejvýše třetí obecné a dalo by se o nich diskutovat hodně dlouho a hodně zbytečně.

skoro to vipadá že je nejviší čaz tu Češťinu zrušit ůplňe gdyž to nejde číst už teť tag bůchví jag by to dopadlo za takoví třy roki.

A nebo by možná stačilo, kdyby se ve školách zase začalo učit...

Laser

"A naser
a naser
a naser sem ten laser!"

"A naseru
a naseru
ti tam třeba pět laserů!"

(převzato z "proletpunkové poemy" Školníkův byt)

Fenomén Holga

Jsem asi nějak natvrdlý, ale co je na tomhle plastikovém vehementu tak výjimečného, že bez toho taková hromada lidí vůbec ani na chvilku nemůže být? Viděl jsem hodně fotogalerií, kde byla jedna jak druhá stejně "ošklivá" fotka - a nevím, co si z toho mám vzít.

Kouzlo "ošklivých fotek" bylo většinou v jejich výjimečnosti - když se mezi stovkou "dokonalých", přebarvených a vyžehlených fotografií objeví jedna zazrněná, rozmatlaná a zavinětovaná, pak na sebe přitáhne pozornost, to je jisté. Když ale ve stejné galerii bude vedle ní dalších 95 těch rozmatlaných a ošklivých, pocit výjimečnosti se vytratí a zůstane jenom ta ošklivost a přiznaná technická nedokonalost, jakkoli mnohé z nich mohou mít i nějakou myšlenku a vnitřní estetiku. Ale kdo je má v té záplavě hledat?

Co už vůbec nechápu, jsou ceny těchto "fotoaparátů". Když koupím na aukru starou Corinu, Lubitele nebo Pionýra, tak za to dám tak ekvivalent dvou, tří krabiček cigaret. A pokud bych měl dojem, že jsou moje fotky ještě stále zbytečně technicky dokonalé, nic mi nebrání vzít frontální čočku smirkem nebo vazelínou, pak už to snad bude "hezké" až až, a můžu pak dokonce i vrtačkou udělat pár dírek do těla, kdyby bylo moc světlotěsné. I když to už by chtělo vlastní invenci, on mi to výrobce neprodá v krabičce s mašličkou.

Asi cokoli módního bylo ze začátku výjimečné a předražené, po nasycení trhu a zjištění, že je to opravdu tak nanic, jak to původně vypadalo, zboží končí ve výprodeji hluboko pod výrobní cenou, jen aby to konečně zmizelo ze skladu a uvolnilo místo dalším "potřebným" módním doplňkům. Konečně - tento trend je i u "fenoménu Holga" dobře pozorovatelný na e-Bay, kde nejméně polovina inzerátů v rubrice "středoformátové fotoaparáty" nese právě tuto značku.

Netvrdím, že obě fotky, které se s Holgou dají udělat nějak "jinak", jsou ošklivé - jen nevím, proč mají lidé snahu dělat je po dvoutisící znovu... Samozřejmě, odpověď na toto "proč" je "proto", lidi mají snahu si hrát. Ale na otázku, proč všechny galerie, ve kterých se takovéto fotografie vyskytují, potom vypadají jedna jako druhá, už tak snadnou odpověď nenacházím.

Snad jednu výhodu to má - díky této módní vlně neklesá poptávka po filmech tak rychle, takže možná i díky tomu je výrobci podrží ve své nabídce o něco déle. Volejme sláva a pět dnů se radujme!

Asi to nechápu, protože jsem obousměrný digitálisticko-temnokomornický oportunista a jak jsem psal úvodem, nechápu módní trendy ani jednoho z obou (i když vlastně asi všech) světů. Třeba někdo "fenomén Holga" pochopil a možná mi to vysvětlí.