Profesionální vyděrači

Jako na potvoru nemládnu. Občas mi to mé tělo připomene tím, že mě vyžene k lékaři. Poslední návštěva ale byla trochu komplikovanější, takže jsem byl nucen objednat se do nemocnice na specializované vyšetření.

Při objednávání jsem dostal do ruky potištěnou dvoustranu A4, kde se za prvé tvrdilo, že k tomuto vyšetření neexistuje alternativa, za druhé, že jsem poučen a mohou přijít komplikace (i s následkem smrti) a za třetí, že s vyšetřením souhlasím. A že mám podepsat, jinak žádné vyšetření nebude.

Jestliže tedy neexistuje jiné alternativní vyšetření, musím podstoupit toto, avšak zcela na vlastní riziko, špitál si meje ruce. V podstatě z toho vyplývá, že kdyby se tam ve mně dloubala uklízečka v bílém plášti místo doktora, tak je moje chyba, že jsem tam chodil, jinak je všechno v pořádku. Jestli po nás něco chceš, tak teda jo, ale bez záruky, a nesmí ti vadit, když tě při tom možná trochu jako zabijeme. Ale pořád tu máš možnost volby, vždyť k nám přeci chodit nemusíš, je to jen na tobě.

Vypadá to na skvělý a ryze demokratický přístup.

Když přijedu do autoservisu a budu chtít vyměnit olej, tak mi také automechanik nedá podepsat canc, kde se zbaví odpovědnosti pro případ, že bych po jeho zákroku jeho vinou v autě uhořel nebo se mi třeba jen zadřel motor. Tam mám totiž možnost se sebrat a jít jinam - a ten automechanik to ví, takže se podle toho chová. Určitě i v té nemocnici můžu jít jinam, ovšem s tím, že jinde ten canc dostanu k podpisu taky - a ten špitál to ví, takže se podle toho chová...

Nějak mi to až nebezpečně připomíná vydírání...