Ty věži temná
z kamene,
ty se mi dotýkáš
ramene.
Drtíš mi ústa
a objímáš nohy,
tiskneš se ke mně,
máš k tomu vlohy.
Naposled v myšlenkách
zakroužím nad místem,
více už nikdy já
nebudu střelmistrem.
(ze zápisu o mimořádné události při demoličních pracích)
středa 11. března 2015
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat